JUMALAN LAHJA

9. URČENÍ VAŠEHO PRIMÁRNÍHO JAZYKA

 Pokud chcete udržovat citovou nádrž lásky vašeho partnera plnou, je nezbytné určit jeho/její primární jazyk. Protože už jsme zde probrali všech pět jazyků lásky,

- slova ujištění,

- pozornost,

- přijímání darů,

- skutky služby,

- fyzický kontakt,

 někteří jedinci určí svůj primární jazyk lásky i jazyk lásky svého partnera okamžitě. Pro ostatní to bude složitější. Někteří mohou být jako Bob z Parma Heights v Ohio, který mi poté, co slyšel všech pět jazyků lásky, řekl, „Nevím. Vypadá to, že jsem se našel ve dvou z nich“.

 „A které to jsou?“ zeptal jsem se.

 „Fyzický kontakt a slova ujištění,“ odpověděl mi Bob.

 „Co přesně si představujete pod fyzickým kontaktem?“

 „Především sex,“ řekl Bob.

 Chtěl jsem pátrat ještě dále, a tak jsem se zeptal, „Je vám příjemné, když vám žena prohrábne rukou vlasy nebo vám masíruje záda, objímá vás či líbá, i když u toho zrovna nemáte sexuální styk?“

 „To se mi taky líbí,“ řekl Bob. „Přesto si ale myslím, že nejdůležitější je pro mě sexuální styk.“ „Pak jsem si jistý, že mě miluje.“

 Opustil jsem na chvíli oblast fyzických doteků a obrátil pozornost k jazyku slovního ujištění. Zeptal jsem se, „Když říkáte, že slova ujištění jsou pro vás také důležitá, jaký druh slovního ujištění je pro vás nejdůležitější?“

 „Téměř cokoliv, hlavně když je to pozitivní,“ odpověděl Bob. „Když mi říká, že dobře vypadám, že jsem chytrý, pracovitý, když ocení, že jí doma pomůžu, když mě chválí za to, že se věnuji dětem, když mi říká, že mě miluje - to všechno je pro mě velice důležité.“

 „Slýchal jste takové pochvaly od vašich rodičů, když jste s nimi žil?“

 „Moc často ne,“ řekl Bob. „Většinou mě kritizovali. Myslím, že to byla právě slova ujištění, co mě u Carol nejvíc přitahovalo.“

 „Rád bych vám položil ještě jednu otázku. Kdyby vám Carol vycházela vstříc po sexuální stránce, tedy kdybyste měl sexuální styk tak často, jak byste chtěl, ale kdyby vás zároveň Carol kritizovala, mluvila o vás špatně, ponižovala vás před ostatními, myslíte, že byste měl stále pocit, že vás miluje?“

 „Ne, to asi ne,“ odpověděl. „Pravděpodobně bych si připadal zrazený a bolelo by mě to. Myslím, že bych se cítil sklíčeně.“

 „Bobe,“ řekl jsem, „domnívám se, že jsme právě zjistili, že vaším primárním jazykem lásky jsou slova ujištění. Sexuální styk je pro vás a pro váš pocit intimity s Carol velice důležitý. Její slova ujištění jsou ale z emocionálního hlediska pro vás podstatnější. Kdyby vás začala pravidelně verbálně kritizovat a ponižovat před ostatními lidmi, možná byste se dostal do situace, kdy byste po sexuálním styku s ní vůbec netoužil, protože by byla zdrojem vaší hluboké bolesti.“

 Bob udělal chybu, kterou dělá spousta mužů: protože touží po sexuálním styku, domnívají se, že fyzický kontakt je jejich primárním jazykem lásky.

 Sexuální touha vyplývá u mužů z jejich fyzického založení. Touhu po sexuálním kontaktu způsobuje u mužů zvýšení objemu spermatických buněk a semenné tekutiny v semenných žlázách. Jakmile jsou semenné žlázy plné, dostaví se fyzický pocit potřeby toto napětí uvolnit.

 A tak tedy mužská touha po sexuálním styku má u mužů zcela fyzické pozadí.

Většina manželských problémů

v oblasti sexu nesouvisí s technikou,

nýbrž s emocionálním uspokojením našich potřeb.

 Sexuální touha u žen je primárně založena na jejich emocích, nemá čistě fyzickou podstatu. V těle ženy se neodehrává žádný proces, který by v ní vzbuzoval tělesnou potřebu sexuálního styku. Její touha je emocionální. Když bude cítit, že ji manžel miluje, obdivuje a váží si jí, bude také toužit po intimním, fyzickém kontaktu s ním. Bez pocitu vzájemné blízkosti bude ale její touha po fyzickém kontaktu malá.

 Protože potřeba uvolnění sexuálního napětí se u muže opakuje poměrně pravidelně, může se začít automaticky domnívat, že je zároveň jeho primárním jazykem. Pokud ovšem jiné fyzické doteky, v situacích, které navíc nijak nesouvisí se sexuálním stykem, tak intenzivně neprožívá, nemusí vůbec jít o jeho primární jazyk. Sexuální touha a potřeba být milován se od sebe liší. Neznamená to, že by sexuální styk pro něj nebyl důležitý, je velice důležitý, ale sám o sobě nebude stačit. Jeho žena se bude muset naučit hovořit také jeho emocionálním jazykem lásky. Pokud partneři mluví svými primárními jazyky a jejich citové nádrže jsou plné, je pravděpodobné, že co se sexu týče, nebudou mít v manželství problémy. Většina problémů v sexuální oblasti nesouvisí s technikou sexu, ale s emocionálním uspokojením našich potřeb.

 Po dalším rozhovoru a přemítání Bob řekl, „Myslím, že máte pravdu. Slova ujištění jsou zcela určitě mým primárním jazykem. Když mě sekýrovala a kritizovala, neměl jsem chuť s ní spát, spíš mě lákalo představovat si jiné ženy. Když mi ale říkala, jak mě obdivuje a jak si mě váží, přitahovala mě i fyzicky“. Bob během našeho krátkého rozhovoru přišel na velice důležitou věc.

 Jaký je váš primární jazyk lásky? Co na vás působí nejvíc? Po čem toužíte především? Jestliže vás odpověď na tyto otázky nenapadne okamžitě, možná vám pomůže podívat se na opak toho, čemu říkáme jazyky lásky. Co váš partner dělá nebo naopak nedělá nebo co třeba říká, že vás to hluboce zraní? Jestliže vás nejvíc bolí kritická, odsuzující slova vašeho protějšku, potom jsou pravděpodobně vaším jazykem lásky slova ujištění. Jestliže partner používá váš primární jazyk lásky k tomu, aby vás zraňoval, bude vás to bolet mnohem víc, protože nejenže nebude mluvit vaším jazykem, ale bude to zbraň kterou obrátí proti vám.

 Pamatuji si na Marii z Kitchineru z Ontaria, která mi řekla, „Pane doktore, nejvíc mi vadí, že Ron nehne ani prstem, aby mi doma s něčím pomohl. Zatímco já nevím, kam dřív skočit, on se dívá na televizi. Nevěřím, že mě může milovat, když se takhle chová“. Mariin největší problém, to, že jí Ron s ničím v domácnosti nepomáhal, byl vodítkem k jejímu primárnímu jazyku lásky - skutkům služby. Jestli vás hluboce trápí, že od partnera zřídkakdy dostanete nějaký dárek, potom je pravděpodobné, že vaším jazykem lásky bude přijímání darů. Jestliže vaše zranění bude pramenit z toho, že si na vás partner málokdy udělá čas, potom bude vaším primární jazykem pozornost.

 Dalším možným způsobem, jak určit váš jazyk lásky, je ohlédnout se zpět a položit si otázku, „Co jsem vždy nejvíc vyžadoval/a po svém partnerovi?“ Ať už to bylo cokoliv, pravděpodobně to nějak souviselo s vaším primárním jazykem lásky. Takovéto požadavky bývají obvykle partnerem interpretovány jako rýpání a sekýrování. Ve skutečnosti jsou ale snahou zajistit si jeho lásku.

 Elizabeth, která pocházela z Maryville v Indiane, tenhle způsob k určení svého jazyka použila. Ke konci jednoho našeho semináře mi řekla, „Kdykoliv jsem se ohlédla za těmi deseti uplynulými lety svého manželství a položila si otázku, co nejvíc jsem po Petrovi požadovala, můj jazyk lásky byl jasný. Vždycky jsem nejvíc toužila po pozornosti. Stále znovu a znovu jsem jej prosila, abychom si mohli vyjet někam ven a udělat si piknik, odjet někam na víkend, alespoň na hodinu vypnout televizi a promluvit si, jít se spolu projít a tak stále dokola. Bylo to, jako kdyby o mě nestál a neměl mě rád, protože moje požadavky se zřídkakdy setkaly s nějakou odezvou. Dostávala jsem od něj krásné dárky k narozeninám a při různých jiných příležitostech a nemohl pochopit, že jsem projevovala tak málo nadšení.“

 „Na vašem semináři,“ pokračovala, „nám to došlo. O přestávce se mi manžel omluvil, že byl tak nechápavý a netečný k mým přáním. Slíbil mi, že teď se to všechno změní a já věřím, že ano.“

 Jinou možnou cestou, jak objevit váš primární jazyk, je uvědomit si, co děláte nebo co říkáte vašemu protějšku, když mu chcete projevit lásku. Je velmi pravděpodobné, že to, co pro ni děláte, je totéž, co byste chtěli, aby dělala ona vám. Jestliže pravidelně konáte skutky služby, pravděpodobně (ačkoliv ne nutně), to bude váš jazyk lásky. Jestliže slova ujištění budou vaším jazykem lásky, je pravděpodobné, že tímto jazykem budete mluvit ke svému partnerovi. A tak tedy můžete svůj primární jazyk lásky určit položením si otázky, „Jak projevuji svému partnerovi lásku?“

 Nezapomeňte však, že tento přístup není stoprocentní zárukou; není absolutním ukazatelem. Například manžel, který se od svého otce naučil vyjadřovat ženě lásku tím, že jí dává hezké dárky, jí takto může lásku projevovat nikoliv proto, že by přijímání darů bylo jeho primárním jazykem lásky, ale proto, že to viděl dělat svého otce.

Udělejte si čas a napište si na kus papíru,

který jazyk je vaším primárním jazykem. Ty, co

zůstanou, seřaďte podle pořadí důležitosti.

 Navrhl jsem tři způsoby, jak určit váš primární jazyk lásky.

1. Co váš partner dělá nebo naopak nedělá, že vás to zraňuje? Opakem toho, co vás nejvíc zraňuje, bude pravděpodobně váš jazyk lásky.

2. Co jste nejvíc po svém partnerovi vyžadovali? To, co jste po něm chtěli nejvíc, je pravděpodobně to, co ve vás bude nejsilněji vzbuzovat pocit, že vás miluje.

3. Jakými způsoby projevujete partnerovi lásku vy? Může to být vodítkem k tomu, co byste sami od něj rádi přijímali jako projev jeho/její lásky.

 Na základě těchto tří přístupů budete pravděpodobně schopni určit váš primární jazyk. Jestliže se vám zdají být stejně důležité dva jazyky, tedy pokud k vám oba jazyky promlouvají stejně intenzivně, potom jste možná dvojjazyční. Jestliže je to skutečně tak, bude to pro vašeho partnera jednodušší. Ona nebo on budou mít na výběr ze dvou způsobů, jak vám projevit lásku a oba k vám budou mluvit stejně silně.

 S určením primárního jazyka lásky budou mít potíže dva typy lidí. Do první skupiny budou patřit ti, jejichž citová nádrž je plná už po řadu let. Muž své ženě projevuje lásku nejrůznějšími způsoby a ona s jistotou neví, který je pro ni ten nejpodstatnější. Nepochybuje o tom, že ji partner miluje. Druhým typem je člověk, jehož citová nádrž je naopak prázdná už tak dlouho, že si ani nepamatuje, co v něm vyvolávalo pocity, že jej partner miluje. V obou případech platí, že pokud se vám v myšlenkách podaří vrátit zpět do dnů, kdy jste se zamilovali, zkuste se zeptat sami sebe, „Co se mi na ní tehdy tak líbilo? Co dělal nebo co říkal, že jsem s ním chtěla být?“ Pokud se vám povede tyto vzpomínky přivolat zpět, ukážou vám možná cestu k vašemu primárnímu jazyku. Můžete si také položit otázku, „Jak by měl vypadat můj ideální partner?“ „Kdybych mohl mít dokonalou ženu, jaká by byla?“ Vaše představa dokonalého partnera by vám měla pomoci určit váš primární jazyk lásky.

 Řekněme, že jste si váš předpokládaný jazyk lásky napsali na papír a ty zbývající seřadili podle důležitosti. Napište si také vedle jazyk vašeho partnera a případně stejným způsobem podle významu k němu doplňte ty ostatní. Posaďte se a zkuste si spolu promluvit o jazyku, o kterém se domníváte, že jím ten druhý hovoří. Potom si promluvte o tom, který z jazyků lásky považujete za primární a proč.

 Jakmile toto budete o sobě vědět, navrhuji vám, abyste třikrát týdně po dobu tří týdnů hráli následujíc hru. Jmenuje se „Kontrola citové nádrže,“ a pravidla jsou následující. Když přijdete domů, jeden z vás řekne tomu druhému, „Na stupnici od nuly do desíti jak plná je dnes tvá citová nádrž?“ Nula znamená úplně prázdný a 10 znamená „Jsem tak plný lásky, že víc už neunesu.“ Škála stupňů vaší citové nádrže, pro označení stavu plnosti, je - 10, 9, 8, 7, 6, 5, 4, 3, 2, 1 nebo 0. Partner se vás potom zeptá, „Co mohu udělat proto, abych ji pomohl doplnit?“

 A vy navrhnete, co byste rádi, aby váš partner ten večer řekl nebo udělal, přičemž se vám bude snažit maximálně vyhovět. Potom celý postup od začátku zopakujete, ale s vyměněnými pozicemi tak, abyste oba měli možnost zkontrolovat hladinu citové nádrže toho druhého a nabídnout se ji doplnit. Za tři týdny možná zjistíte, že se vám tato hra velmi líbí a zvyknete si na ni jako na příjemný způsob, jak projevovat lásku.

 Jeden manžel mi řekl, „Nemám tuhle hru na citovou nádrž rád. Zkoušeli jsme ji hrát s mou ženou. Přišel jsem z práce domů a řekl jí, »Na stupnici od nuly do desíti - jak plná je dnes tvá citová nádrž?« odpověděla, »Dnes bys mě nejvíc potěšil, kdybys mohl vyprat prádlo«. V duchu jsem si říkal »Co má láska společného se špinavým prádlem? Nechápu to«.“

 „To je právě ten problém,“ řekl jsem, „nerozumíte jazyku vaší ženy. Jaký je váš primární jazyk?“

 „Fyzický kontakt,“ odpověděl bez zaváhání, „a především jeho sexuální část.“

 „Pozorně mě teď poslouchejte,“ řekl jsem. „Láska, kterou prožíváte, když se vás vaše žena fyzicky dotýká, je úplně stejná láska, kterou bude vaše žena cítit, když se postaráte o špinavé prádlo.“

 „Špinavé prádlo,“ zvolal. „Jestli je to pro ni tak příjemné, budu prát každý večer!“

 Pokud jste ještě stále váš primární jazyk lásky neobjevili, zaznamenávejte si průběh vaší hry. Když se vás partner zeptá, „Co mohu udělat pro to, abych dnes doplnil tvou citovou nádrž lásky?“, vaše návrhy budou pravděpodobně souviset s vaším primárním jazykem lásky. Můžete navrhovat věci vycházející ze všech pěti jazyků, ale většina z vašich požadavků a proseb bude patřit do vašeho primárního jazyka.

 Možná, že někteří z vás teď v duchu myslí přesně na to, co mi v Zionu v Illinois řekli Raymond s Helenou. „Pane doktore, vypadá to velice přesvědčivě a zní přímo nádherně, ale co když jazyk lásky vašeho partnera představuje něco, co je vám prostě nepříjemné?“

 Tuto otázku, probereme v kapitole následující.

10. LÁSKA JE VOLBA

 Jak můžeme mluvit jazykem našeho partnera, když při pohledu do minulosti našeho vztahu cítíme jenom bolest, zlost a odpor? Odpověď leží v podstatě naší lidské přirozenosti. Jsme svobodná stvoření a to mimo jiné také znamená, že máme svobodu špatně se rozhodovat. Všichni jsme už někdy volili špatně. Kritizovali a vůbec dělali věci, které ubližovaly jiným lidem. Nejsme na to pyšní, přestože často ve chvíli, kdy jsme takto jednali, jsme se cítili být ospravedlněni okolnostmi. Chyby, kterých jsme se dopouštěli v minulosti, ale nemusíme dělat i nadále. Namísto toho můžeme říct, „Je mi to líto. Vím, že jsem tě zranil/a, ale chtěl/a bych to teď napravit. Rád/a bych tě miloval/a způsobem, kterému rozumíš. Rád/a bych ti vyhověl/a“. Viděl jsem manželství na pokraji rozvodu, která se podařilo zachránit, protože se partneři rozhodli pro lásku.

 Láska nedokáže vymazat minulost, ale může proměnit budoucnost. Když se rozhodneme aktivně projevovat partnerovi lásku v jeho primárním jazyce, podílíme se na vytvoření pozitivní atmosféry nezbytné pro vyřešení konfliktů a zranění z minulosti.

 Brant seděl v mé kanceláři s kamennou tváří a bez jediné známky citového rozrušení. Nepřišel sám od sebe, ale protože jsem jej o to požádal. Před týdnem zde na stejné židli seděla jeho žena Becky a bez přestání plakala. S pláčem mi sdělila, že jí Brent řekl, že ji už nemiluje a že od ní odchází. Byla zničená.

 Když se trochu uklidnila, řekla „V posledních dvou nebo třech letech jsme byli pracovně oba velice vytížení. Uvědomovala jsem si, že už spolu netrávíme tolik času jako kdysi, ale říkala jsem si, že to děláme pro sebe, pro rodinu. Pořád tomu nemohu uvěřit. Vždycky byl tak laskavý a starostlivý. Lepšího otce pro naše děti bych si ani neuměla představit“. A pokračovala, „Jak nám to mohl udělat?“

 Poslouchal jsem, jak líčila dvanáct let společného manželství. Byl to typický příběh, který jsem předtím slyšel už mnohokrát. Jejich namlouvání bylo vzrušující. Když se brali, byli ještě zamilovaní. Následovaly typické první dny manželství a potom se začali honit za „Americkým snem“. Časem je zamilovanost přešla a oni neuměli mluvit svými jazyky lásky. Její citová nádrž byla během posledních let plná tak z poloviny. Přijímala však dost jiných projevů lásky na to, aby se mohla domnívat, že je vše v pořádku. Jeho citová nádrž však byla úplně prázdná.

 Řekl jsem Becky, že bych rád věděl, zda by byl Brent ochoten promluvit si se mnou. Do telefonu jsem mu řekl, „Jak asi víte, Becky mě navštívila a řekla mi o vašem manželském problému. Rád bych jí pomohl, ale abych to mohl udělat, potřeboval bych znát také váš názor“. Brent souhlasil bez zaváhání a tak teď seděl u mě v kanceláři. Jeho výraz byl v ostrém protikladu k projevu Becky. Zatímco ona neustále plakala, on působil vyrovnaně. Přesto jsem ale měl pocit, že jeho nářek skončil teprve před několika týdny nebo měsíci a že ho nebylo možné slyšet. To, co jsem se od něj později dozvěděl, potvrdilo můj odhad.

 „Prostě ji nemiluji,“ řekl. „Trvá to už dlouho. Nechci jí působit bolest, ale nejsme si už blízcí. Náš vztah je prázdný. Netěší mě trávit čas v její společnosti. Nevím, co se vlastně stalo. Přál bych si, aby to tak nebylo, ale nic k ní necítím.“

 Brent uvažoval stejným způsobem, jakým během let začnou uvažovat statisíce mužů a prožíval totéž, co během let prožívá spousta jiných mužů. „Už ji nemiluji“, to je ten stav, který je v jejich očích ospravedlňuje k tomu, aby šli hledat lásku jinam. Totéž platí pro ženy, které své jednání omlouvají stejným způsobem. Měl jsem pro Brenta pochopení, protože jsem kdysi zažil totéž. Tisíce manželů a manželek mají stejnou zkušenost. Emocionálně vyprahlí, ale touží po správném rozhodnutí. Přejí si nikoho nezranit, ale jejich touha je neodolatelně pokouší k hledání lásky za hranicemi manželství. Měl jsem to štěstí, že už v raných letech mého vlastního manželství se mi podařilo rozpoznat rozdíl mezi „zamilovaností“ a „naplněním emocionální touhy“, která je nezbytná k tomu, aby se člověk mohl cítit milován. Větší část naší společnosti ještě nepostřehla rozdíl mezi těmito dvěma stavy. Filmy, nejrůznější románky v podání telenovel i romantické časopisy tyto dvě lásky směšují dohromady a tím nás jen víc matou. Ve skutečnosti je totiž každá úplně jiná.

 Zamilovanost, tak jak jsme o ní mluvili ve třetí kapitole, je založena na instinktu. Není to nic promyšleného; prostě se to stane. Zamilovanost si můžeme hýčkat, nebo se jí bránit, ale nemůžeme si ji předem naplánovat. Trvá většinou krátce (obvykle dva roky nebo méně) a zdá se, že v historii lidstva hraje stejnou roli jako kejhání Kanadských hus v období jejich páření.

 Zamilovanost nás na čas emocionálně uspokojí. Dává nám pocit jistoty. Pocit, že někdo má o nás zájem, že nás obdivuje a že si nás váží. Přímo se vznášíme při představě, že někomu připadáme neodolatelní, že on nebo ona jsou ochotni věnovat všechen svůj čas a energii našemu vztahu. Po určitou dobu je naše emocionální touha po lásce uspokojena. Naše citová nádrž je plná; můžeme dobývat svět. Nic není nemožné. Mnoho jedinců zakouší pocit „plné citové nádrže“ vůbec poprvé a je to opravdu euforická zkušenost.

Každý den se znovu a znovu musím rozhodovat,

zda manželčině touze po lásce vyjdu vstříc.

Jestliže její primární jazyk lásky znám

a rozhodnu se jej používat,

naplním tak její nejdůležitější vnitřní potřebu

a ona o mé lásce nemusí pochybovat.

 Za nějaký čas sestoupíme z nadoblačných výšin dolů, do reálného světa. Pokud se náš partner naučil mluvit našim přirozeným jazykem lásky, bude tak naše touha nadále uspokojována. Pokud ale on nebo ona nebudou hovořit naším jazykem, citová nádrž začne pomalu vysychat a jistota lásky se začne vytrácet. Uspokojit partnerovu potřebu lásky je rozhodně věcí volby. Když se naučím emocionálnímu jazyku své partnerky a budu jím často mluvit, bude mít i dále pocit, že ji miluji. Když potom přestane být „zamilovaná“, sotva si toho všimne, protože její citová nádrž lásky se bude nadále průběžně plnit. Pokud jsem se ovšem jejímu primárnímu jazyku nenaučil, nebo jsem se rozhodl, že v něm nebudu komunikovat, partnerka přestane být zamilovaná, začne toužit po uspokojení svých emocí a po několika letech s prázdnou citovou nádrží se velice pravděpodobně zamiluje do někoho jiného a celý proces se začne opakovat.

 Každý den se musíme stále znovu rozhodovat, zda manželčině touze po lásce vyjdu vstříc. Jestliže znám její primární jazyk lásky a rozhodnu se jej používat, naplním tak její nejdůležitější vnitřní potřebu a ona o mé lásce nemusí pochybovat.

 Jestliže bude totéž dělat ona pro mě, moje emocionální touhy budou naplněny a citové nádrže nás obou budou plné. Při takové vnitřní vyrovnanosti se oba můžeme věnovat jiným prospěšným zájmům mimo oblast manželství, přičemž náš vztah bude moci dále růst a nebude o nic méně vzrušující.

 To všechno mi proběhlo hlavou. Zadíval jsem se znovu na Brentovu kamennou tvář a zapochyboval, jestli mu budu umět pomoci. Někde uvnitř jsem tušil, že už novou „zamilovanost“ odstartoval. Uvažoval jsem, zda je teprve na začátku nového vztahu, nebo snad dokonce dál? Většina emocionálně vyprahlých mužů dokáže manželství opustit až v okamžiku, kdy už mají někoho jiného. Brent byl poctivý a přiznal, že jeho nový vztah trvá už několik měsíců. Myslel si nicméně, že jeho city časem ochladnou a problémy doma se urovnají. Namísto toho se situace doma dále zhoršovala a jeho touha po nové ženě vzrostla. Neuměl si představit, že by bez ní mohl žít.

 Prožíval jsem s Brentem jeho dilema. Nechtěl ublížit ženě a dětem, ale zároveň cítil, že má také právo na štěstí. Zmínil jsem se mu o statistickém průzkumu ohledně napodruhé uzavíraných manželství (60 % z nich skončí rozvodem). Velmi ho to překvapilo, ale byl si jist, že všechna úskalí nového vztahu zvládne. Řekl jsem mu také o výzkumech, týkajících se dopadu rozvodů na děti, ale byl přesvědčen, že i nadále bude schopen být dobrým otcem a že rozchod rodičů zvládnou. Nastínil jsem Brentovi některá z témat této knihy a vysvětlil mu rozdíl mezi zamilovaností a hlubokou vnitřní potřebou cítit lásku. Popsal jsem mu pět jazyků lásky a povzbudil ho, aby dal jejich manželství ještě šanci. Celou tu dobu jsem si ale uvědomoval, že můj intelektuální a rozumový přístup k manželství je ve srovnání s emocionální závratí, kterou právě prožíval asi tak vyrovnaným soubojem, jako střelba gumovými projektily proti automatické zbrani. Každopádně ocenil můj zájem a požádal mě, abych pro Becky udělal vše, co bude v mých silách. Zároveň mi dal najevo, že pro záchranu jejich manželství už nevidí žádnou naději.

 O měsíc později mi Brent zavolal. Naznačil mi, že by si se mnou znovu rád promluvil. Když tentokrát vstoupil do kanceláře, byl evidentně rozrušen. Nebyl už to ten klidný, vyrovnaný muž, kterého jsem viděl minule. Jeho milenka přestala být zamilovaná a začala si u Brenta všímat věcí, které se jí na něm nelíbily. Začínala ztrácet zájem a Brent byl zoufalý. Když mi začal líčit, čím vším pro něj byla a jak strašné je pro něj její odmítnutí, oči se mu zalily slzami.

 Než se mě vůbec zeptal na radu, naslouchal jsem mu účastně celou hodinu. Řekl jsem mu, že jeho bolesti rozumím a naznačil mu, že je zcela přirozené, že to tak prožívá a že se to nezmění přes noc. Vysvětlil jsem mu však také, že to, co se stalo, bylo nevyhnutelné. Připomněl jsem mu krátké trvání „zamilovanosti“, ze které se dříve či později všichni vrátíme zpět do reálného světa. Někteří přestanou být zamilovaní ještě než vstoupí do manželství, jiní třeba až potom. Souhlasil se mnou, že je lepší, že se to stalo už teď než potom.

 Nakonec jsem došel k závěru, že krize, kterou prošli, byla i k něčemu dobrá, protože jen kvůli ní začali řešit své problémy. Připomněl jsem jim, že trvalá emocionální láska mezi partnery je volbou, pro kterou se mohou rozhodnout, když se naučí milovat svůj protějšek správným jazykem. Souhlasil s tím, že budou chodit do manželské poradny a o devět měsíců později odcházeli se zachráněným manželstvím. Když jsem za tři roky Brenta znovu viděl, řekl mi, že jejich manželství funguje skvěle a děkoval mi, že jsem mu pomohl v kritickém období jeho života. Řekl mi, že bolest nad ztrátou jeho tehdejší partnerky je pryč už přes dva roky. Usmál se a dodal, „Moje citová nádrž lásky nikdy nebyla tak plná a Becky je teď tou nejšťastnější ženou, jakou si vůbec umíte představit“.

 Brent byl naštěstí typickým představitelem toho, čemu říkám „nevyvážená zamilovanost“.

 Nestává se, aby se dva lidé do sebe zamilovali ve stejný den, stejně jako je jejich zamilovanost ve stejný den také nepřejde. Nemusíte být zrovna vědeckým pracovníkem v oboru sociologie, abyste si to uvědomili. Jestli mi nevěříte, poslechněte si nějaké country písničky. Brentovu milenku přešla zamilovanost v ten nejlepší možný čas.

 Za těch devět měsíců spolupráce s Brentem a Becky jsme otevřeli spoustu konfliktů z minulosti, které nikdy předtím neřešili. Klíčem k obnovení jejich manželství však bylo objevení jejich primárních jazyků a jejich rozhodnutí, že jimi budou mluvit.

Pokud děláte něco, co je vám nepříjemné,

je to ještě větším důkazem vaší lásky.

 Vraťme se k otázce, kterou jsme načali už v deváté kapitole. „Co dělat, když je nám primární jazyk našeho partnera nepříjemný?“ Tuto otázku mi lidé kladou velmi často a moje odpověď na ni

 zní, „A co má být?“

 Jazykem lásky mé ženy jsou skutky služby. Pravidelně pro ni například dělám to, že luxuji. Myslíte, že luxuji rád? Moje matka mě doma nutila luxovat. Ještě když jsem chodil na střední školu, musel jsem každou sobotu vyluxovat všechny pokoje, jinak jsem nemohl jít ven. Vždycky jsem si přitom říkal, „Jakmile se odsud odstěhuji, tohle bude první věc, kterou přestanu dělat. Luxovat bude moje žena“.

 Luxuji ovšem stále já, a to pravidelně. Mám k tomu jenom jeden důvod a tím je láska. Neexistuje cena, kterou byste mi za to mohli zaplatit, ale dělám to z lásky. Když se rozhodnete dělat něco, co je vám nepříjemné, je to ještě větším důkazem vaší lásky. Má žena ví, že když beru do ruky vysavač, není to z mé strany nic jiného než vřelé vyznání lásky, za které jsem náležité odměněn.

 Někdo by mi mohl namítnout, „Ale pane doktore, to je něco trochu jiného. Zjistil/a jsem, že jazykem lásky mého partnera je fyzický kontakt a já tohle neumím. Nikdy jsem své rodiče neviděl objímat se. Ani mě nikdy neobjímali. Prostě to neumím. Co mám dělat?“

 Máte dvě ruce? Můžete je dát k sobě? A teď si představte, že váš partner se nachází mezi nimi a přitáhněte jej/ji k sobě. Vsadím se s vámi, že až to uděláte třitisíckrát, bude vám to posléze připadat příjemnější. Vaše pocity příjemnosti či nepříjemnosti ale nejsou rozhodující. Mluvíme totiž o lásce a láska je to, co děláme pro někoho jiného, nikoliv pro sebe. Řada z nás dělá každý den spoustu věcí, které nám nejsou příjemné. Pro některé je to například ranní vstávání z postele. Rozhodneme se však a i když naše rozhodnutí nebude v souladu s našimi pocity, vstaneme. Proč? Protože víme, že nás ten den čeká něco, co je třeba udělat, nebo co stojí za to udělat. Večer jsme potom rádi, že jsme se ráno přinutili vstát. Naše emoce se odvíjejí od našeho jednání.

 Totéž platí v lásce. Určíme primární jazyk našeho partnera a začneme jej používat bez ohledu na to, jak příjemné či nepříjemné nám to bude. Nebudeme si dělat nároky na vzrušující a hřejivé prožitky pro sebe. Rozhodli jsme se takto jednat pro jeho nebo její prospěch. Chceme uspokojit touhu našeho partnera, a proto se pokoušíme mluvit jeho jazykem lásky. Jeho citová nádrž se tím doplňuje a je také pravděpodobnější, že vůči nám zaujme stejný postoj a začne mluvit naším jazykem. Pokud ano, začne se plnit i naše citová nádrž lásky.

 Láska je volba a každý z nás se pro ni může rozhodnout už dnes.