Lemanův zákon č. 1: Muži mají rádi ženy, které vědí,jak muž přemýšlí a jak se cítí.
Lemanův zákon č. 1:
Muži mají rádi ženy, které vědí, jak muž přemýšlí a jak se cítí.
Přál bych si, aby si všechny manželky v naší zemi přečetly dopis,
jenž se objevil ve sloupku Ann Landersové. Paní Landersové ho napsala
jistá žena, která si prožila románek s kolegou v prálci. Podepsala
se jako „Chytrá, ale pozdě".
Tato žena psala: „Na začátku to byl pouhý flirt. Brzy nám ale bylo
jasné, že jsme se zamilovali. Nakonec jsme se rozhodli, že se oba rozvedeme
a až budeme volní, vezmeme se."
Netrvalo ale ani dva roky a tato žena nyní naříká: „Kam jsem to
dopracovala? Mé dvě děti nyní potřebují psychiatra a já musím platit
vysoké účty za právníky. Tchán a tchyně se na mě zlobí, protože nyní
mohou vídat vnoučata jen dvakrát do roka."
A co nový muž? Ten, do něhož se tak zamilovala? „Večer sedí na
židli a kouří, zatímco já vařím, peru a uklízím." Pak dodala něco vskutku
hlubokého: „Teď lituji, že jsem energii, kterou jsem vynakládala na
utajení svého mimomanželského vztahu, nevyužila raději na záchranu
svého prvního manželství. Byla bych teď mnohem šťastnější."
Jste ochotna věnovat několik hodin tomu, abyste se naučila, jak
učinit svého manžela opravdu šťastným? Pokud jste ještě vdaná, pak
jistě není pozdě!
Možná se vám vše, co vám předložím, nebude líbit. Mohu vám ale
zaručit aspoň to, že uslyšíte pravdu. Mluví o tom většina mužů. Jistě,
mezi muži jsou velké rozdíly, nicméně mezi sebou jsou si muži mnohem
podobnější, než když je srovnáváte se ženami. Když se dozvíte
několik základních věcí o tom, jak muži uvažují, může vám to velmi
pomoci navázat s nimi mnohem uspokojivější vztahy.
Chcete-li dobře vycházet s muži a chlapci, musíte se smířit s tím, že
v celé naší zemi muži stanovují hranice, které byste se nikdy neměla
snažit narušit.
Stanovení hranic
V několika posledních desetiletích naše kultura šikovně přisoudila
mužům novou roli, kterou by měli hrát. Od nového, „citlivého" muže
se očekává, že bude ženě číst v mysli (tj.že si nějak osvojí ženskou
intuici) a že bude rád trávit večery mazlením a povídáním si.
Nicméně večer strávený mazlením a povídáním si je pro muže
asi stejně přirozený jako pro rybu šplhání na strom. Když se jako
muži sejdeme, hovoříme o zaměstnání, o financích, o počasí, o burze
a o místním fotbalovém klubu - jinými slovy, o čemkoli, co není přímo
o nás samotných. Když nám kamarád sdělí, že jeho žena právě porodila,
pogratulujeme mu, ale zpravidla se neptáme: „Ano? A kolik váží?"
„Čtyři kila dvacet? Nepovídej! Ten je ale veliký! A kolik měří? Dvaapadesát?
To je teda macek! A jaký byl porod - jak dlouho trvaly
stahy?"
Ne, tak my prostě nemluvíme. Je pravděpodobné, že se nezeptáme
ani na to, zda je to chlapeček, nebo holčička - pokud nám to šťastný
otec sám neřekne.
Ženy zpravidla nechápou, co mám na mysli, když říkám, že muži
jsou fyzické bytosti. Fyzické nás přitahuje. Platí to dokonce i o mužích,
kteří o sebe po fyzické stránce nedbají. Nechci vás šokovat, ale
chtěl bych, abyste si uvědomily něco, co se často přehlíží. Vybavte
si nějakého muže, kterého obdivujete a jemuž důvěřujete, který ale
není vaším příbuzným. (To, co napíšu, se vám nebude líbit, ale přesto
vám to sdělím.) Tak, už na někoho myslíte? Dobrá. Nyní si představte,
že se s tímto mužem setkáte při nějaké společenské příležitosti. Stačí
zlomek vteřiny a tento muž si vás prohlédne od hlavy až k patě. Včetně
všech významných míst mezi.
Že mi nevěříte? Zeptejte se svého manžela. Jemu možná uvěříte.
Jsme-li ctnostnými muži, nebudeme vás v duchu svlékat. Nebudeme
si představovat, že s vámi děláme věci, které smíme dělat jen
se svými manželkami, nicméně všimneme si vás. Tak jsme prostě zařízeni.
Nechceme vás urazit. Jsme schopni odnaučit se civět a dělat
obhroublé vtípky. Naprostá většina z nás se ale podívá.
Na biblické hodině jsem slyšel jednu ženu tvrdit, že kdyby její manžel
byl „opravdu zbožný", mohla by do místnosti vstoupit nahá žena,
sednout si mu na klín a on by nebyl ani v pokušení, aby se podíval. Je
mi líto, ale to je nesmysl!
Dámy, velice se omlouvám, ale myslím, že mluvím za mnohé z vašich
manželů, synů a otců, když tvrdím, že stanovuji hranice. Už nebudu
jíst špenátové koláče. Už nebudu chodit na módní přehlídky.
Nebudu se tajit tím, že sex a fotbal považuji za nejlepší Boží a lidský
vynález (v tomto pořadí). Odpoledne možná dokonce nebudu přecházet
na červenou a nebudu se chvíli dloubat v nose.
Už mě nebaví hledat v sobě své „ženské já". Děkuji, nechci, spokojím
se s tím mužským. Určité části svého mužského těla přímo miluji
a jsem na ně pyšný. Je mi líto, pokud se cítíte dotčeny, vím však, že
rostoucí počet mužů má již dost snah stát se něčím, čím nejsou.
Už několik desetiletí se někteří velmi směšní příslušníci naší společnosti
snaží tvrdit, že mezi muži a ženami vlastně není rozdíl. Podle
jejich názoru má testosteron a estrogen mnohem menší účinky než
kulturní podmíněnost. Někdy zajdou neuvěřitelně daleko, aby tento
svůj názor prosadili. Mezinárodní fotbalová asociace FIFA financovala
dva roky trvající hloubkovou studii, která dokazovala, že muži
skutečně hrají fotbal mnohem tvrději než ženy. Věřili byste tomu?
Naše první poučení zní: Nevyčítejte svému muži, že je muž. Testosteron
má své výhody. Proč si myslíte, že se nám daří otevřít sklenici
s okurkami? S těmito výhodami se ale pojí i určité „nevýhody"
(viděno z ženské perspektivy). Váš manžel, syn či otec patrně přemýšlí
o sexu mnohem více, než si uvědomujete - nebo třeba chcete
vědět. Na druhé straně se vám nikdy nevyrovnáme v množství vyslovených
slov. A když nastává čas podzimních honů, těžko se nám
přemýšlí o zaměstnání, o ženách či o dětech. V té době máme v očích
zvláštní lesk a soustředíme se na jediný cíl: Dostat toho šesteráka!
Pokud se snažíte svého syna vychovávat stejně, jako jste vychovávala
svou dceru, koledujete si o průšvih. Chlapci jsou schopni udržet
pozornost po mnohem kratší dobu. Na různé předměty se dívají
mnohem kratší dobu, zato intenzivněji. Jinými slovy, jsou mnohem
soustředěnější, ale mnohem dříve se začnou nudit. Jejich mozek je
uzpůsoben tak, že mohou přesouvat pozornost rychle od jednoho
předmětu k druhému. Chlapci vnímají mnohem méně smyslových
informací než dívky (platí to i pro muže - to vysvětluje, proč si váš
manžel nevšiml vašeho nového účesu nebo dokonce nové tapety!],
třikrát častěji než dívky mají problémy se čtením a schopnosti vyjadřovat
se nabývají asi tak o rok později.
Váš syn nebude jako vaše dcera a váš manžel nebude jako vaše
spolubydlící z koleje. Pokud se pokusíte z manžela udělat svou nejlepší
přítelkyni, budete zakoušet celoživotní frustraci. Pokud chcete,
aby se vám s otcem povídalo stejně snadno jako s maminkou, máte
nerealistická očekávání.
Muži jsou jiní, a upřímně řečeno, jsme jiní rádi. Když jdu v restauraci
na toaletu, nepotřebuji kolem sebe shromáždit podpůrnou skupinku.
Úplně mi stačí, když si tam zajdu sám. A jsem si jist, že vy se
zase ráda díváte na svůj oblíbený televizní pořad a nepotřebujete
pořád přepínat kanály, jen abyste věděla, co běží jinde.
Při chvályhodné snaze vydobýt pro ženy více úcty jsme se svými
předsudky vyhodili i zdravý selský rozum. Jistě, muži a ženy mají stejnou
společenskou hodnotu, muži nemají větší cenu než ženy, Bůh nemá
větší lásku k mužům než k ženám či větší lásku k ženám než k mužům.
(Podobně Bůh nemiluje dospělé více než děti, bílé více než barevné,
protestanty více než jiné křesťany] Někdo ale vyšel z tohoto pojetí sociální
rovnosti a učinil z něj směšný závěr: „Muži a ženy jsou tedy stejní."
A tak se nám to nějak pokazilo. Muži a ženy totiž nejsou stejní. Náš
mozek funguje jinak. Hodně se lišíme v tělesné chemii. Na život se díváme
ze zcela odlišných úhlů. Kupříkladu článek z časopisu Cerebral Cortex z prosince
1999 uvádí, že ta část mozku, která ovládá vizuální
a prostorové schopnosti a pojmy „mentálního prostoru" - tedy
schopnosti, jež se uplatňují v matematice či architektuře - je u mužů
asi o 6 procent větší než u žen. Mužský mozek je větší, ženský mozek
ale obsahuje více mozkových buněk.
Ženské srdce tluče rychleji než mužské. Když muži a ženy plní tytéž
úkoly, v jejich mozku se aktivizují odlišné oblasti.
Kladla jste si někdy otázku, čím to, že váš manžel dokáže tak dlouho
a tak tvrdě pracovat? Studie nyní prokázaly, že ženy pociťují bolest
déle a intenzivněji než muži. (Ale to jste již přece věděla?!). V průměru
zakoušíte migrény, bolest v ústech a obličeji, bolest v zádech i jiné
potíže častěji a akutněji než váš manžel.
Hrstka badatelů se sice stále ještě snaží předstírat, že mužské
a ženské tělo je s výjimkou oblastí vymezených bikinkami v podstatě
stejné, stále více lékařů a vědců však dává za pravdu doktorce
Marianne Legatové z Columbia University, která říká: „Mezi mužem
a ženou jsou podstatné a důležité rozdíly. Týkají se všech systémů
organismu, ať už jde o centrální nervový systém či trávení, kůži či
způsob, jakým naše tělo zpracovává drogy."
Tyto rozdíly se týkají všech oblastí manželského života. Kupříkladu
sexuální obtíže mívá 31 procent mužů, ale 43 procent žen (tedy
téměř polovina!). Podle jedné studie se každá třetí žena vyjádřila,
že nemá zájem o sex. U mužů to byl pouze každý šestý. Pouze jeden
z deseti mužů řekl, že mu sex neposkytuje potěšení, zatímco mezi
ženami to řekla každá pátá! Je to celkem pochopitelné. Neschopnost
dosáhnout orgasmu je mezi muži velice vzácná, zatímco 20 až
30 procent žen má v tomto ohledu potíže.
Liší se i povaha sexuální touhy. Patrně vás nepřekvapuje, že průzkumy
ukázaly, že sexuální touhu u muže „snáze vzbudí vnější vzrušení" a tato
touha je (mnohé ženy si již jistě povzdechly) „konstantní během celého
života". (Je to pěkný způsob jak vyjádřit, že průměrný muž se snadněji
vzruší až do dne, kdy přestane dýchat!) Tato studie rovněž prokázala, že
sexuální touha ženy je mnohem „reflektivnější" či „reaktivnější", tj. mnohem
více závisí na partnerovi - je tedy méně spontánní a iniciativní.
Jinými slovy, její touha roste v interakci s jejím partnerem, zatímco muži
postačí, když vidí svou ženu (či vlastně jakoukoli ženu) nahou.
Protože my muži jsme od vás tolik odlišní, bylo by chybou, kdybyste
se domnívala, že prostě „víte", jak milovat svého muže, vychovávat
svého syna či vycházet se svým otcem. Jsme zvláštní stvoření, podivíni,
naprostá tajemství. Cílem této knihy je pomoci vám pochopit,
nakolik jsou muži odlišní, a navrhnout vám fungující postupy, jak
s námi lépe vycházet.
Vive La Différence!
Co kdybychom místo snah udělat z mužů ženy či z žen muže poodstoupili
a řekli: „Díky Bohu, že nejsme stejní!" Rád bych vyjádřil
potěšení z této odlišnosti a uvedu několik výroků, které v normálním
manželství nikdy neuslyšíte.
• Žena říká: „Miláčku, doufám že se nezlobíš, ale trochu jsem utrácela.
Předplatila jsem ti kabelovou televizi, aby ses mohl v ložnici
dívat na fotbal."
• Manžel říká: „Pojďme se dnes večer jen tak mazlit a povídat si -
ale žádný sex, viď?"
• Manželka říká: „Jít si koupit boty? Proč? Vždyť už dva páry mám!"
• Muž říká: „Co kdybychom zajeli do půjčovny a pustili si dnes
večer nějakou pěknou romantickou komedii?"
• Manželka říká: „Vím, že jsme se milovali dneska ráno, ale já se
tě nějak nemohu nabažit. Co kdybychom nechali to špinavé nádobí
a zapomněli na prádlo a po zbytek večera se zase vášnivě milovali?"
• Manžel říká: „Miláčku, co bych mohl vymyslet, aby s námi tvoje
maminka chtěla v létě zůstat déle než jenom jeden měsíc?"
• Manželka říká: „S tím naším výročím si nedělej starosti. Vždyť
o nic nejde."
• Muž říká: „K šípku s tím baseballem! Co kdybychom strávili celý
den na nákupech!"
Pokud jste se při některých z těchto poznámek pousmály, pak vám
možná došlo, že se máte co učit o těch zhruba 49 procentech obyvatelstva,
které pohání testosteron.
Kam směřujeme
Tato kniha se skládá ze čtyř částí a je řazena chronologicky. Nejprve
vás uvedu do světa chlapců. Možná sice nemáte syna, ale rád bych
vám pomohl lépe pochopit vašeho manžela. Kdysi totiž býval chlapcem
- a v mnoha ohledech jím dosud stále je.
Dále se budeme zabývat otázkou, proč jste si vzala právě toho
muže, kterého jste si vzala. Podíváme se na muže, který vás zásadně
ovlivnil v dětství. Ano, mluvím o vašem otci. Rád bych, abyste lépe
porozuměla sama sobě a abyste se naučila proplouvat rozbouřenými
vodami vztahu otce a dospělé dcery. Mám pro vás dobrou zprávu:
Otcové se s věkem mění. Pochopíte-li, jak se mění, možná vám to
pomůže navázat mnohem lepší a hlubší vztah s mužem, s.nímž jste si
větší část svého života nevěděla příliš rady.
Pak se ponoříme do světa manželů. Během své praxe jsem zjistil,
že pouze jedna věc předčí to, jak ženy nechápou své muže. Mám na
mysli to, jak muži nechápou své ženy. Nepřestávám žasnout, že manželský
pár dokáže žít v jednom bytě deset, patnáct či třeba dvacet let,
aniž partneři pochopí, co je pro toho druhého nejdůležitější.
Ve čtvrté části se budeme zaobírat velmi citlivou otázkou: Muži,
s nimiž sice nemusíte žít, z nichž však přesto šílíte. Nejprve budeme
probírat muže na pracovišti. Svého manžela jste si mohla vybrat; co
si však počít se šéfem, případně s podřízeným? Jak může žena přežít
a uspět ve světě, který ještě před několika desetiletími muži plně
ovládali? Probereme rovněž, jak se chovat k bývalému manželovi či
ke svobodným mužům, s nimiž navazujete vztahy.
Tak, jste připravena? Pusťme se tedy do toho!