Lemanův zákon č. 5
Lemanův zákon č.5:
Přijímání dětských výmluv činí slabého ještě slabším.
Mé děti vědí, že jsem ochoten za ně zemřít, že se o ně budu starat,
že je budu chránit, odpouštět jim a milovat je, ale nikdy kvůli nim nebudu
lhát. Nebudu je oslabovat tím, že bych jim umožňoval vyhýbat
se osobní odpovědnosti.
Když maminka odmítne lhát, aby kryla svého syna, učí ho, že
ženy nelze zneužívat. Znám mnoho mužů, kteří se „schovávají" za
své manželky. Zneužívají je, aby zatajili své problémy s alkoholem,
podvody v práci, nebo dokonce aby se vyhnuli problémům se sociálními
kurátory. Tito „dospělí" muži se naučili využívat ženy ke svému
prospěchu.
Jedním z důležitých úkolů matky (případně učitelky či jakékoli jiné
ženy, která pracuje s chlapci) je naučit chlapce, aby si žen vážili, a ne
aby je zneužívali. Když žena vyžaduje, aby si jí manžel vážil, dělá tím
dobrou službu svému synovi. Potomek tak vidí na vlastní oči, že maminka
nedovolí, aby ji tatínek převálcoval. Až se ožení, bude vycházet
z předpokladu, že každý muž má své ženě prokazovat úctu.
Váš muž býval chlapcem (a v mnohém dosud je)
Pokud byla matka vašeho manžela slabá žena, pak si váš manžel
patrně myslí, že všechny ženy jsou slabé. Pokud se záhy naučil, že
může svou matku ovládat a manipulovat s ní, bude se domnívat, že
může ovládat a manipulovat i vás. Pokud jste se vstupem do manželství
ocitla v této situaci, musíte s tím něco podniknout. V lásce,
nicméně bez ústupků, se musíte hájit a ukázat svou sílu.
Berte v úvahu, že existují různé stupně opičí lásky. Zamyslete se
nad tím, jak byl váš manžel vychováván, zejména pokud jde o jeho
pohled na ženy. Kdybyste měla použít stupnici od jedné do deseti
(jednička znamená, že byl vždy zvyklý ženy zneužívat, desítka, že má
k ženám nejhlubší úctu), jak byste svého manžela ohodnotila? Není
pravděpodobné, že byste z někoho, kdo je „jednička", dokázala udělat
devítku. Je ale možné, že vytrvalým úsilím dosáhnete toho, že ten,
kdo byl na úrovni šest, se dostane na úroveň osm. Později si v této
knize probereme určité principy, které vám v tom mohou pomoci.
Teď bych však chtěl, abyste pochopila, že váš manžel s vámi bude
jednat jako se svou matkou - ovlivněn především tím, jak ho matka
vychovávala.
Dokonalý Perry?
Dále stojí za zamyšlení, zda maminka umožnila vašemu manželovi
občas chybovat. Do našeho pořadu „Skutečné rodiny" jednou volala
matka, která svého syna zřejmě neustále dusila. Chodila za ním všude
po domě a bez přestání ho kárala: „Ukliď po sobě boty! Dej ty lokty
ze stolu! Zastrč si košili!"
Nakonec jsem se jí zeptal: „Jak by se vám líbilo, kdyby za vámi chodil
po domě někdo, kdo by držel tužku a papír a neustále si zapisoval
všechny vaše chyby?,Ukliď ten stůl pořádně! Utři tu poličku! Vysávala
jsi koberec, ale nechalas tam smítko!'"
„Tak to by se mi teda vůbec nelíbilo," odpověděla.
„Pochopitelně. A vašemu synovi se to také nelíbí. My rodiče děláme
někdy nepořádek a naše děti také. Nechtějte, aby váš syn plnil normy,
které nedokážete splnit sama." Křesťansky řečeno, chtěl jsem po té
ženě, aby své dobré záměry okořenila milostí. Potřebujeme normy
a zásady; na pravidla se ale dívám vždy s podezřením. Přemýšlím-li
o životních zásadách, uvažuji o tom, jak k životu přistupoval Ježíš.
Když pomyslím na pravidla, vzpomenu si, jak k životu přistupovali
farizeové.
V křesťanských rodinách lidé častěji napodobují farizeje než Ježíše.
Chválím všechny rodiče, kteří chtějí vychovat uctivé a zdvořilé
děti. Pokud jim ale každou hodinu nadávají, není to nejlepší cesta, jak
tohoto cíle dosáhnout.
Pokud vašemu manželovi nebylo dovoleno dělat chyby, bude na
vaše výtky reagovat výbušně. Vy se domníváte, že vlastně o nic nejde,
když ho upozorníte, že zrcadlo pověsil trochu nakřivo. On ale slyší:
„Zase jsi to zkazil! Jsi naprosté nemehlo!" Vy nic takového nezamýšlíte,
nicméně váš manžel slyší právě toto - vzhledem k.tomu, v čem
vyrůstal. V jeho myšlení nefigurují různé míry úspěchu. Vnímá pouze
verdikt uspěl - neuspěl.
Chcete-li dosáhnout zlepšení, aniž byste aktivizovala manželovy
senzory sebeúcty založené na výkonu, máte pouze dvě možnosti: Za
prvé můžete vytvořit prostředí naprostého přijetí a častých pochval -
nejen toho, co váš manžel dělá, ale i toho, kým je. Chlubte se svým
manželem v jeho přítomnosti! Dejte mu znát, že si vážíte jeho charakterových
rysů, které jeho matka nechávala bez povšimnutí, a že přes
všechny případné chyby jste ráda, že jste ho „ulovila". Musíte v tom
být důsledná a vytrvalá, protože se snažíte překonat negativní vliv,
kterému byl vystaven po celé své chlapectví (osmnáct i více let). Při
plnění této úlohy neexistují úspěchy, jež by se zrodily přes noc!
Za druhé: Oslaďte své výtky. Můžete například říci: „Vypadá to
skvěle, miláčku. Dals zrcadlo přesně tam, kam jsem si přála. Díky, že
ses tomu věnoval. Není ale trochu nakřivo? Nepřipadá ti to taky tak,
nebo se snad mýlím?"
Věřte mi - s matčinou výchovou lze těžko soutěžit. Můžete věci
měnit, nicméně musíte brát vážně to, co bylo. Vzala jste si muže, který
má určité dějiny. Pokud je budete ignorovat, činíte tak na vlastní
nebezpečí.
Pokud jste měla štěstí, vzala jste si muže, který měl matku, jež ho
vychovávala - nikoli matku, jež ho milovala opičí láskou.
Matka, která vychovává
Vychovávající matku poznáte předně podle toho, že pro své děti nedělá
to, co pro sebe mohou udělat samy. Nechci tím říci, že jim nemá
nalít sklenici mléka, pokud si o ni řeknou. Byli jste ale někdy na školní
výstavě domácích prací? Došlo vám, že jsou tam maximálně dva
Váš muž býval chlapcem (a v mnohém dosud je)
nebo tři modely, které opravdu dělaly děti samy bez pomoci rodičů?
Některým rodičům tolik záleží na dojmu, který jejich děti vzbuzují, že
je učí, aby hodnotily výše dojem než skutečnost. Pak vystavují něco,
o čem děti vědí, že to neudělaly ony samy.
K čemu taková výchova vede? Takové dítě bude dospívat a dojem
pro ně zůstane důležitější než skutečnost. V práci bude hodně slibovat,
nicméně ve skutečnosti toho udělá jen málo. Navenek se bude
jevit jako věrný manžel, bude však mít ještě mimomanželský vztah.
Bude matku zahrnovat vnějšími projevy své úcty - blahopřáními či
dárky ke Dni matek - ve skutečnosti ji ale ctít nebude (blahopřání či
dáreček patrně obstará manželka či sekretářka).
Znáte takového muže? (Možná jste už takové blahopřání kupovala!)
Pokud matka vašeho manžela odmítala svého syna trestat a vše
nechávala na svém manželovi, je pravděpodobné, že vás manžel nebere
příliš vážně. Dítě musí nabýt úcty v útlém věku a moudrá matka
mu ji vštípí třeba i šokem. Kupříkladu když syn řekne něco opravdu
ošklivého - třeba „nesnáším tě", nebo když matce nadává - matka
vedoucí děti ke kázni se nezhroutí. Ovládne se, a když o něco později
přijde syn matce připomenout, že potřebuje zavézt na košíkovou,
klidně řekne: „Lituji, Billy ale nikam nejedeš."
Bili neví, o co jde. „Jak to myslíš, že nikam nejedu? Vždyť jsme
o tom ráno mluvili!"
„Ano, mluvili," odpoví matka. „Ale to bylo předtím, než ses ke mně
zachoval tak neuctivě. To se mi vůbec nelíbilo."
Vydržíte-li do správného okamžiku, způsobí vaše slova skutečný
otřes, který chlapci otevře uši. Už stál připraven u dveří, a teď toto...
Na tuto lekci nikdy nezapomene. Pokud ovšem matka vašeho manžela
takovou situaci vzdala, pak se manžel možná na vaše prosby dívá
jako na otravování a nebere je vážně.
Mnohé z toho, co jsem popisoval, se týká moudré matky. Moudrá
manželka s tím vším počítá a snaží se pochopit, jak byl její manžel
vychováván. Nezapomínejte, že jste si nevzala nepopsanou tabuli.
Vašeho manžela formovala a utvářela jiná žena. Věnovala se mu přinejmenším
osmnáct let a měla tu výhodu, že s ním pracovala, když se
ještě vyvíjel.
A konečně musíte získat přehled ještě o tom, do jaké míry je váš
manžel vydán silám, které ho vlečou.
Štvaní muži
Máte někdy pocit, že váš manžel nedokáže zpomalit? Proč je pořád
v pohybu, proč neustále pracuje a proč i jeho hra vypadá tak, jako by
to byla tvrdá dřina?
Napovím vám. Opět to patrně souvisí s jeho výchovou. Rodiče se
starali, aby byl neustále něčím zaměstnán. Do mé kanceláře přichází
stále více mužů, kteří nemají žádnou představu o tom, jak může rodina
vést zdravý společenský život. Mnozí z těchto mužů nikdy nezažili
klidnou, neuspěchanou večeři se svými rodiči. Dovolenou netrávili
se svými sourozenci, nýbrž se sportovním klubem. Když pak takový
ženich vstupuje do manželství, jeho pohled na to, co rodina je a co
dělá, se radikálně liší od představ jeho nevěsty.
Ano, popisovaný životní styl zakusila i nejedna mladá žena. Rodiče
ale zpravidla syny honí o trochu více a snaží se, aby byli neustále
něčím zaměstnáni. Taková výchova chlapců může vést ke katastrofálním
koncům.
13.září 1999 přinesl časopis Sports IUustrated šokující studii
pod názvem „Kdo trénuje vaše děti?" Příběh líčil dlouhotrvající praxi
několika pedofilů, kteří zjistili, že povolání trenéra jim poskytuje
ideální ochranu a současně jim umožňuje přístup k mladým
hochům.
Z článku vyplývalo, že mnohé nic netušící matky ochotně svěřily
své syny těmto mužům. Když trenér pozve jedno dítě, aby u něj přespalo,
měli by rodiče projevit značnou podezřívavost. Jedna věc je,
když jejich hoch chodí do klubu, který vede starší muž. Zcela jiná věc
je, když jejich chlapec zůstane přes noc s neženatým mužem.
Rozumějte mi dobře. Mám k trenérům úctu - 99 procent z nich
jsou poctiví lidé. Ostatně i můj zeť je trenérem! Někteří rodiče jsou
ale tak zaměstnáni, že až příliš lehkomyslně svěří své dítě komukoli,
kdo je ochoten se o ně postarat. Nikdy nezpomalí, aby si položili otázku:
Proč se tento muž o mého syna tolik zajímá?
Pokud je váš manžel naprogramován, aby žil život štvance, musím
vás upřímně varovat: Čeká vás celoživotní zápas, při kterém se budete
snažit přimět svého muže, aby trochu zpomalil. To nejlepší, v co
můžete doufat, je, že se vám to postupně podaří.
Můžete ale zabránit tomu, aby se tento sklon přenesl na další
generaci. To se dá zařídit poměrně jednoduše: Stáhněte své děti
z většiny aktivit. Jednou jsme měli doma hosta - redaktora, který
přijel z jiného města. Bylo to v prosinci a náš syn Kevin se vrátil
z vysoké školy domů. Byli u nás i Krissy a její manžel Dennis. Onen
redaktor si všiml, jak se naše děti mají rády a jak si užívají, že jsou
spolu. Pak mi položil otázku: „Jak se vám podařilo vychovat takovou
rodinu?"
„Jak to myslíte?" zeptal jsem se.
„Jak dosáhnete toho, že všichni chtějí být doma spolu?"
„To záleží na budování vztahů," odpověděl jsem. „Lemanovým
to nikdy moc nešlo. Kdyby se naše děti pět či šest večerů v týdnu
vydaly každé jiným směrem, nikdy bychom neměli čas vytvářet
rodinu. Proto jsme drasticky omezili vnější aktivity a začali jsme
trávit více času spolu - a dodnes v tom pokračujeme. Proto dnes
chtějí být členové naší rodiny spolu. Opravdu se máme mezi sebou
rádi."
Některé rodiny žijí v šíleném tempu. Hovořil jsem s rodiči, jejichž
děti začaly ve třech či čtyřech letech s gymnastikou, v pěti s fotbalem,
v šesti s florbalem a v sedmi s karate. Znám desetiletého jedináčka,
jemuž matka dovolila, aby během jediné sezóny hrál ve třech basketbalových
týmech! Takový přístup k výchově dětí je šílený! Naše
sedmiletá dcera Lauren není v žádném klubu. Někdo možná řekne,
že je ochuzená, ale přál bych vám, abyste viděli její nadšení, když se
její velký bratr Kevin vrátí domů! Lauren si nepřeje být nikde jinde
než v jeho blízkosti. Když se posledně vrátil z koleje, Lauren vstala
uprostřed noci, vzala si peřinu a šla si lehnout do Kevinova pokoje na
zem, jen aby mohla být u něj.
Pokud váš syn chodí v pondělí do skauta, v úterý a ve čtvrtek na
trénink košíkové, ve středu má zkoušky hudební skupiny, v pátek
a v sobotu hraje basketbalové zápasy (mládež ve sboru v neděli ani
nezmiňuji), kdy bude mít čas na vytváření vztahů s vámi a se svými
sourozenci?
Naše děti se navzájem milují, protože si spolu mohly vytvořit
vztah. Vztah si vytvořily, protože jsme spolu trávili dostatek času.
Recept je velice jednoduchý. Čím budou vaše děti starší, tím větší
radost budete mít z jejich vztahů. Máloco v životě mi poskytuje tolik
uspokojení, jako když sedíme u oběda s našimi dospělými dětmi a jejich
životními partnery, mluvíme a smějeme se a radujeme se z toho,
že jsme spolu i se svými malými dětmi.